; "klikněte pro zvětšení obrázku") |
|
Narodil jsem se 2. 10. 1954 v Pardubicích. Mé dětství a posléze další život ovlivnil zlý děděček - otec mé matky - u kterého jsem v Pardubicích vyrůstal a hodná babička, což byla matka mého otce a ke které jsem jezdil na prázdniny do Beskyd. U zlého dědečka jsem pochopil, že zlostí a násilím se nikdy nic nevyřeší a u hodné babičky jsem získal vztah k přírodě a k lidem, kteří si váží pravdy a lásky. Herectví mi bylo dáno do vínku jak po meči, tak i po přeslici. Můj otec, kterého jsem moc neznal, byl herec a bratři mé matky, která se za svobodna jmenovala Švehlíková, jsou též herci. Tedy, bratr Jaroslav je již po smrti. Já jsem chtěl být původně námořníkem, ale to zřejmě nebylo od věci, neboť dodnes rád cestuji a rád poznávám nové země a lidi. Snad tím, že jsem si recitací školních básniček vylepšoval prospěch z českého jazyka na ZDŠ, jsem se dostal do zorného úhlu paní profesorky Velkové, která učila na Lidové škole umění herectví. Tato dáma mě jako první v mém pubertálním věku seznamovala nejen s voňavým a lákavým světem divadla, ale hlavně se stala mou druhou mámou. To ona mě přivedla ke zkouškám na Státní konzervatoř a později na DAMU. Poznamenán svým dětstvím jsem se rozhodl, že se v životě budu obklopavat jen chytrými a laskavými lidmi a vytýčil jsem si cíle, kterých chci a musím dosáhnout a že svůj život naplním láskou a spravedlností. Ne vždy se mi to podařilo, ale i tak děkuji za vše, co mě zatím potkalo. Studiu na konzervatoři děkuji za přátelství s Vaškem Vydrou a též děkuji životu, že jsem se mohl setkávat s jeho mámou, Danou Medřickou. Rád vzpomínám na moudré rady této Paní Herečky, které mi dala do života a do herecké praxe. Studiu na DAMU děkuji za přátelství s Oldou Kaiserem, klukovi s velkým srdcem a talentem, děkuji též za krásný vztah se Simonou Stašovou, která by snad dodnes dokázala pro divadlo i zemřít a také tomu, že po absolutóriu fakulty herectví jsem dostal angažmá v Městských divadlech pražských, kde mě čekaly krásné role a krásná setkání s krásnými lidmi. Ve hrách Mladý muž a bílá velryba, Maškaráda, Ruzzante, Achterloo, Jak je důležité míti Filipa, Sen noci Svatojánské, Cid, Johanka z Arcu a v mnoha a mnoha dalších jsem se potkával a učil od herců a režisérů jako jsou například Václav Voska, Svatopluk Beneš, Josef Bek, Viktor Preis, Boris Rösner, Stella Zázvorková, Marie Rosůlková, Ladislav Vymětal, Antonín Moskalyk, Miloš Horanský, Richard Mihula a Lída Engelová. Měl jsem i to štěstí, že jsem začal procovat v rozhlase, filmu a televizi. Z filmu si snad rád připomenu Víkend bez rodičů. Jinak jsem asi v Čs. kinematografii vytvořil jen mnoho dalších zapomenutelných rolí. Televize ke mně byla vstřícnější a to nejen při tvorbě inscenací, ale i pohádek, které jsem točil velice rád a dodnes je ČT s úspěchěm reprízuje. Rád si třeba vzpomenu na Pavího krále, Jak se peče štěstí či Hrušky ušatky a jablíčka parohátka. V těchto pohádkách jsem se potkal a později i přátelil s Dášou Veškrnovou. Dodnes jsem okouzlen jejím ženstvím. No, tak teď jsem se trochu pochválil, ovšem za mnoho jiných rolí by tomu tak nebylo, ale ne proto, že by to byly komunistické bláboly. To ne, ty jsem netočil. Věřte mi, že i v té době se dalo odmítnout. Jistě, za nějakou cenu, ale DALO!!! Krásným okamžikem se v mém životě stal 17.listopad. Pád komunismu. Snad jsem byl ten nejšťastnější člověk na světě. Ale člověk míní a pánbůh mění... Divadlo převzal nový ředitel a divadlu ABC velela jistá paní Francová a tu jsem tak nějak, slušně řečeno, neskousnul a v roce 1993 jsem ji oznámil, že pod jejím vedením v angažmá nadále nemíním setrvat. Odjel jsem v zimě se svým přítelem na Kypr k moři a užíval si svobody. Tímto rozhodnutím jsem získal statut svobodného povolání a tudíž jsem byl svým pánem. Začal jsem dabovat a dabing se na určitý čas stal mým koníčkem. Jedna paní mi tenkrát řekla, že v dabingu jsem dobrý, ale kdy už zase budu tím hercem?! Mýlila se. Dabing je krásná a těžká práce a v herectví má výsostné postavení. Ale divadlo na sebe nenechalo dlouho čekat. Po návratu z USA, což byl další přelom v mém životě, jsem zatoužil utéct z velkoměsta, milované Prahy a žít v přírodě. Když už jsem začal nosit montérky a holínky lépe než divadelní kostým, požádala mě Olga Želenská o spolupráci na nové hře v její divadelní společnosti HÁTA. Rád jsem její nabídku přijal - krásná role v krásné hře. Zanedlouho na to se konala premiéra hry Prolhaná Ketty, která se s úspěchem hraje dodnes. Ovšem již beze mě. Po určité době jsem se totiž začal bavit životem víc než bylo zdrávo a na čas jsem tuto společnost opustil. Ale i do rozjetého vlaku se dá zase naskočit, když máte sílu a ty pravé přátele. V divadelní společnosti HÁTA hraju opět ve hře Když ty, tak já taky, miláčku a připravujeme další komedii (název zatím neprozradím), která, jak doufám, bude rozesmávat diváky stejně tak, jako ty předešlé. |
|
kde ho uvidíte |
|
kontakt |